Příliš divoká zem-Brutální válečný trhák z české kotliny

Říkali jste si někdy, že po světě vznikají filmy, knihy, seriály, či hry, které se zabývají nějakým fiktivním konfliktem, válečnou a akční tématikou, ale v našich končinách je tohoto žánru pomálu, či není dostatečně známý? Já ano a proto když se ke mně dostala kniha Příliš divoká zem, chňapnul jsem po ní jak naši spoluobčané po sociálních dávkách. Nu a jaký ve mně toto dílo od českého autora Ladislava Klimeše zanechalo dojem? Jako první si pojďme nastínit situaci a prostředí, ve kterém se příběh odehrává, jelikož to je oproti ostatním titulům takovéhoto žánru také poměrně netradiční.

Místo zloduchů s hákovým křížem, či rudou hvězdou tu totiž máme netradičního protivníka, kterým se stávají Spojené státy americké a Německo (Opět). Ve světě PDZ (Zkratka Příliš divoká zem) se totiž chod dějin vyvíjel krapet jinak a proto po eskalaci napětí v zemích střední Evropy sahají USA a SRN k radikálnímu kroku, který se zvrhne do konfliktu náramně připomínajícího válku ve Vietnamu…

Co se týče postav, tak jde o partu přátel a známých, kteří se společně i přes hrozbu smrti rozhodli postavit okupantům, jako první po boku AČR, poté jako odboj. Naprosto brutální a nevybíravou akci boje s okupačními jednotkami a procházení zničenou a pustou zemí střídají spršky černého a vojenského humoru (který někdy roste až do závratných výšin), vývoj vztahů mezi postavami a vzpomínky na minulost.

Zima 2020

První ranní paprsky ozářily kříž na věži čáslavského kostela. Starý zprohýbaný rezavý kříž jakoby ožil svým životem. Na okamžik se stal jediným osvětleným místem ve městě. Jako strážce města shlížel dolů a čekal, co se bude dít.

Strážce prázdného a zničeného města. Města zničených snů a nadějí.

Vymlácená okna, vyrabované obchody a všude po ulici střepy a kusy zdí. Sem tam se po městě procházela zvěř a paběrkovala z těch trosek něco k jídlu.

Mlha se pomalu zvedala a zůstávaly pouze její chuchvalce v menších uličkách. Být město ještě stále obsazené, probouzelo by se k životu. Takhle slunce ozářilo jeho bezútěšný stav, který už nikdo nikdy nenapraví.

„Hej, Šéfe,“ zapraštěla vysílačka u mé hlavy. „Spíte? Šéfe, spíte?“

V tu chvíli jsem si připadal jako by mě někdo majznul plechovým kýblem do hlavy. Uvnitř mojí lebky si dávala skupina permoníků závody na motokárách. Jestli chcete vědět, jak jsem se cítil, strčte hlavu do výše uvedeného kýble a požádejte známého, ať z vrchu třískne vší silou kladivem.

Příprava na technopárty hadr.

Jak jsem již řekl, děj se odehrává v naší domovině, tudíž se můžete těšit na známá i méně známá místa z našeho hlavního města a z oblastí v okolí Kolína, Čáslavi či Brna, což dodává celé situaci nový rozměr a atmosféru.

První díl nás zavede do samotého prostředí a seznámí nás s úplným začátkem toho všeho. Druhý díl, nazvaný příznačně Obleva, navazuje a stejně jako první díl dokáže čtenáře naprosto pohltit a zaujmout. Já osobně jsem každou z knih přečetl během jednoho dne, což je asi nejlepším důkazem o chytlavosti příběhu.

Nicméně od knihy nečekejte hyperrealistické vyobrazení konfliktu, které jakoby z oka vypadlo vojenským stratégům, jedná se primárně o akční postapo military román, který nemá za cíl si hrát na dokumentární film o válce, která se nestala.

A pak mi zádech přistane koláč světla a já vystartuju jak mistr světa ve sprintu na sto metrů. Pravá noha mi podjede na zledovatělý silnici, ale udržím rovnováhu a běžím. Stačí už jen přeběhnout ulici a jsem v mekáči a odtud už se klidně i prohrabu asfaltem k metru.

A najednou přede mnou vyroste vánoční stromeček svítilen a z mekáče se vyvalí palba automatických zbraní. Její štěkot proletí okolo mě a donutí Američany za mnou se ukrýt za vozidla a přilepit k barákům.

Ach můj bože, naši, probleskne mi hlavou, zatímco zbraně z mekáče plivou jednu kulku za druhou. Americký světla zhasnou a kluci z mekáče začnou střílet po obrysech, který spíš tuší. Plazím se sněhem blíž a blíž k mostu a ke kulatý budově s vymlácenýma oknama.

Jsem doma.

„Nestřílejte,“ řeknu naprosto vyčerpaně, když se dovalím na terasu, kde dřív sedávali lidi a žrali hamburgery. Zvednu ruce i s pistolí nad hlavu, postavím se bokem tak, aby na mě nemohli střílet ani Američani ani naši a konečně si dovolím se nadechnout. Spořádaným ústupem mě dovedou do vestibulu metra, kde se složím ke zdi, přitáhnu kolena pod bradu a dejchám tak, že bych zvládl klidně vydejchat veškerej kyslík na Zemi.

Z hrudníku, břicha i nohou mi vystřeluje tak ostrá bolest, že mi před očima maluje bílý kolečka světel doprovázený celou diskotékou červených záblesků.

Nevím, kolik vojáků mi pomohlo, ale najednou se přede mnou objeví ohromně velká postava, jejíž kulatej ksicht jsem už stoprocentně někde viděl. Ramena má tak široký, že by za nima schoval celej náklaďák a vlastně celá ta postava působí dojmem neskutečně výkonnýho tahače.

Natáhnu se po něm, dosáhnu mu ale tak maximálně na kolena a chňapnu po maskáčích.

„Ládis…“ řeknu překvapeně, vyčerpaně, vymletě, dutě, prázdně.

„Co to kurva…“ vyhrkne, jako kdybych ho vyděsil. „No ty vole!“ Vidím mu v očích, že mě poznal. „Co tu kurva děláš?“

Pálí mě na jazyku odpověď, že prchám před americkýma vojákama, ale už nemám moc sil.

„Potřebuju se dostat za poručíkem Volišem…“

Pokud jste dočetli až sem, tak jste mě i autorovi udělali radost, jak ale PDZ podpořit? Cílem tohoto článku je na knihu upozornit, ukázat našim čtenářům, že existuje a tím podpořit i autora, který momentálně pilně pracuje na třetím dílu z tohoto universa. Pokud bude zájem, můžeme připravit i rozhovor s autorem, či jiné věci týkající se PDZ. Pokud vás tedy láká drsný svět Příliš divoké země, není nic snažšího, než obětovat mizivou částku 90kč a knihu si v elektronické podobě přečíst, nebo kontaktovat autora pro tištěnou verzi na stránce:https://www.facebook.com/P%C5%99%C3%ADli%C5%A1-divok%C3%A1-zem-132506983992019/

Komentáre