Polské ozbrojené síly – Poučeni z historie

Polské ozbrojené síly disponují celkově 105ti tisíci profesionálními vojáky, přičemž plánují navýšit počet na 200 tisíc. Z toho je momentálně 77 000 u pozemních jednotek, 17 500 u letectva, 8500 u námořnictva a 2500 u jednotek speciálního určení. Rezervní síly čítají 24 000 rezervistů a kadetů. Moblizovat lze okolo 20ti milionů mužů ve věku pro plnění branné povinnosti.

Momentka z výcviku v ne zrovna příjemném prostředí…

Vojska teritoriální obrany byla založena roku 2016  a do roku 2019 mají mít 53 000 členů (5300 profesionálních a zbytek dobrovolných), přičemž se ve výsledku počítá s 80 000. Důvod založení tohoto vojska je krize na Ukrajině a obavy z hybridního stylu války vedené proti Polsku. Úkolem WTO je tedy obrana před nekonvenčnímu vedení boje a pomoc při přírodních katastrofách. Plány jsou to ambiciózní, jelikož pokud by opravdu polské ministerstvo obrany vybavilo WTO tak jak předvedlo na výstavě Pro Defence, tak by byla tato vojska teritoriální obrany vybavena lépe než 90% AČR a OSSR. Proto je třeba brát plány polského MO s rezervou, ovšem plány jsou to jistě ambiciózní. Co se týče techniky, tak se má jednat o mobilní kolová vozidla Ford Ranger a nákladní automobily Jelcz.

Co se speciálních jednotek týče, tak se nazývají GROM a spojují všechny od bojových týmů po experty na kybernetický boj. (Viz video)

 

Dělostřelecké jednotky polské armády mají počty, které jsou na poměry NATO poměrně záviděníhodné. Počtem a modernizacemi překoná v následujících letech všechny armády NATO.

V současnosti zde najdeme 111 kusů houfnic československé výroby Shkh wz.77 DANA, které mají být modernizovány a pokračovat ve službě jako prostředky na kolových podvozcích, které jsou vysoce mobliní na silnicích a lehkém až středně těžkém terénu.

Nejpočetnějším systémem jsou sovětské 2S1 Gvozdika v počtu 324 z nichž je 198 v aktivní službě. I přes jejich stáří mají stále dostačující bojovou hodnotu, což nám ukázal například konflikt na východní Ukrajině, kde jsou 2S1 hojně využívány. Díky svému pásovému podvozku mají navíc dobrou průchodnost terénem a jsou méně náročné na údržbu než moderní sofistikované stroje.

Mnohem zajímavější záležitostí jsou ovšem nové houfnice Krab, kterých má polská armáda momentálně 8 kusů na prototypovém podvozku, který nakonec u sériových vozidel nebude využit. Polské ministerstvo obrany již podepsalo kontrakt na dodávku 96 houfnic Krab v přepočtu za 28.3 miliard kč. Celkově plánuje polská armáda provozovat 120 strojů. Samohybné houfnice Krab budou provozovány v palebných modulech zvaných Regina, přičemž jeden palebný modul má 24 houfnic. (Plus 18 dalších vozidel od velící, přes muniční až po servisní)

Samohybná houfnice Krab

Houfnice Krab jsou kombinací věže britské AS-90, francouzského děla a upraveného jihokorejského podvozku z houfnice K9, přičemž budou všechny díly kromě děla vyráběny v Polsku.

Dalším dělostřeleckým systémem je minomet Rak na podvozku vozidla Rosomák (Licenčně vyráběná Patria AMV). Před několika dny polská armáda převzala první kusy těchto vozidel, přičemž je v plánu jich zavést 64 kusů v osmi minometných rotách.

Co se týče dalších plánů na nákup, tak následuje 168 houfnic Kryl ráže 155mm a 54 raketových systémů Homar na stejném kolovém podvozku.

Současně navíc polské ozbrojené síly provozují 32 kusů raketových systémů domácí výroby WR-40 Langusta a nejspíše stále i raketomety RM-70 a BM-21 Grad (Dohromady i s Langustami okolo 240ks)

Wz.77 DANA

Sečteno podtrženo má Polsko co se dělostřelectva týče ohromnou sílu, která má v příštích letech dále strmě růst. V zásadě se není čemu divit, jeslikož nám konflikty počátku tohoto století dost jasně ukázali, že je dělostřelectvo stále klíčovou zbraní na jakémkoliv bojišti a Polsko vzhledem ke svým sousedům a vývoji ve světě moc dobře ví, že se vyplatí do armády investovat.

 

Obrněné jednotky polských ozbrojených sil se skládají opět z několika typů strojů:

Nejstaršími stroji jsou tanky T-72M v počtu přibližně 300 kusů, které mají být postupně vyřazovány, či předávány zálohám a jednotkám domobrany o kterých jsem se tu již zmiňoval. Tyto stroje jsou sice v mnoha zemích světa to nejmodernější co si můžou tamní režimy dovolit, ovšem Polsko je v tomto ohledu na dobré cestě provozovat modernější stroje a tyto vyřadit.

Co je ovšem zajímavější je polská hloubková modernizace tanků T-72, která se nazývá PT-91 „Twardy“. Z tohoto typu také vychází projekt PT-16, který se má stát polským exportním tankem na základu konstrukce T-72, která je ovšem kompletně přepracována.

Tanky PT-91 „Twardy“ na cvičení

Již modernějšími obrněnci jsou tanky Leopard 2A4, kterých je provozováno 132 kusů, přičemž se plánuje modernizace na standart Leopard 2PL, která vychází z projektu firmy Rheinmetall MBT Revolution. Modernizovaný stroj je nápadně rozeznatelný díky pancéřování věže, jinak se v modernizaci jedná o novější dělo ráže 120mm, které má díky upravenému systému nabíjení mít schopnost užívat moderní typy munice, hromadě nové elektroniky, senzorů a samozřejmě i nové výcvikové zázemí pro posádky.

Na pomyslné špičce polských obrněných sil je 105 Leopardů 2A5, které jsou snadno rozpoznatelné díky zkosenému přídavnému pancíři na čele věže.

Leopard 2A5

Celekem se tedy dá tvrdit, že mají polské ozbrojené síly přibližně 800 tanků, což je ve srovnání s jinými zeměmi NATO také dosti působivé číslo, hlavně pokud vezmeme v potaz budoucí modernizace a to, že jsou již polské posádky tanků na své stroje zvyklé a dokáží s nimi tedy operovat naplno.

 

Přeprava pěchoty je zajištěna převážně hlavními dvěma typy obrněnců. Prvním je dnes již beznadějně zastaralé BWP-1 v počtu přibližně 1000kusů, které má být postupně nahrazeno. Druhým typem stroje je KTO Rosomak na kolovém podvozku, Jedná se o licenčně vyráběné vozidlo Patria AMV. Polská armáda provozuje přibližně 900 kusů těchto vozidel, přičemž je jich obědnáno k tisíci kusů celkem a to jak v IFV variantě vyzbrojené 30mm Bushmaster II kanonem, tak v lehčí variantě osazení například kulometem M2 Browning. Rosomáky nahradili zastaralé stroje OT-64 a i část BWP-1. Co se specifik týče, tak se jedná o velmi působivý stroj, který bych osobně viděl v naší armádě mnohem raději než problémový Pandur.

KTO Rosomak, IFV verze s Bushmaster II 30mm kanónem

Pro boj s tanky disponuje polská armáda nejen vlastními obrněnci, ale i vozidly HMMWV s ATGM Spike-LR, staršími BRDM-2 se střelami Konkurs, či se střelami Maliutka, které už ovšem mají dost let za sebou a tudíž se dá předpokládat jejich vyřazení. Co se týče boje s tanky pomocí odpalovačů, tak se spíše spoléhá na protitankovou pěchotu, než na lehká vozidla se systémy ATGM.

Další lehká obrněná vozidla jsou například BDRM-1 (průzkum), MT-LB, či M113 (transport), ovšem ničím modernějším prozatím polská armáda nedisponuje, přeci jenom rozpočet MO není nafukovací a momentálně se řeší „důležitější“ nákupy.

Motrizovaná pěchota se může opřít o léty prověřené HMMWV, či Skorpion-3, které si prošly například nasazením v Iráku a jsou standarně vyzbrojeny kulomety, či granátomety.

BWP-1 je stále páteří obrněného transportu pro pěchotu

 

Systémy protivzdušné obrany tvoří celá plejáda prostředků.

Asi nejjednoduším systémem pro potírání nízko letících cílů je vozidlo Hibneryt, což je v zásadě nákladní vůz s kanónem ZU-23-2 osazeným na korbě. I tento poměrně primitivní systém protivzdušné obrany stihla polská armáda zmodernizovat a to na typ Hybneryt-KG, který je vybaven kanonem ZUR-23-2KG a infračerveně naváděnými střelami Grom. Následně proběhla ještě třetí modernizace a to na standart Hybneryt-3, což je varianta s přídavným pancéřováním a možností většího náměru kanonu. Počty se mi nepodařilo pohledat, ovšem díky jednoduchosti a možnosti rychlé přepravy po silnicích se jedná o uspokojivý prostředek na postřelování všeho co se dostane příliš blízko.

2K12 KUB během ostrých střeleb u Baltu

Polská pobřežní obrana se spoléhá na dnes již beznadějně zastaralé kanony S-60 ráže 57mm. Jejich náhradou my měli být baterie od firmy PIT-RADWAR skládající se z prostředků na bázi ZU-23-2SP, ovšem osazené moderní elektronikou, zaměřovacími systémy a doplněné střelami Grom. Navíc by se v každé sestavě nacházel radar a velitelské vozidlo, což by dodalo baterii potřebnou efektivitu. V Polsku momentálně běží několik programů na získání náhrady za všechny typy protivzdušné obrany (Velmi krátký, krátký a střední) pod názvy Wisla, Narev a Poprad.

Dalším vozidlem tohoto určení je Zubr-P, což je v základu obrněný automobil vyzbrojený infračerveně naváděnými střelami. Polská armáda by měla získat 77 kusů.

9K33 OSA

Klasikou, která se v polských rukách dočkala i modernizace je stará známá ZSU-23-4, jenž nese navíc i infračerveně naváděné střely Grom. Díky ohromné kadenci čtyř kanonů se jedná o velmi nebezpečného protivníka, nevýhodou a zároveň výhodou je ovšem radar, který sice odhaluje cíle, ale sám způsobuje, že lze „ZSUčko“ vypátrat pomocí antiradarových prostředků.

Nadějným, ovšem nevydařeným projektem AA obrany je i PZA Loara, které má polská armáda okolo 5ti kusů. Jedná se o protileteckou pásovou platformu, která byla původně zamýšlena na podvozku tanku T-72M, ovšem výledná verze PZA Loara-A je postavena na podvozku tanku PT-91. Jedná se defacto o polskou obdobu německého vozidla Gepard. Výzbroj tvoří radarem naváděná dvojice kanonů ráže 35mm.

PZA Loara-A

A na závěr se dostáváme ke starým klasikám, které Polsko momentálně stále využívá. Jsou nimi systémy 2K12 KUB v počtu 120ti kusů, 9K33 OSA v počtu 64ks a neupřesněný počet vozidel 9K35 Strela-10. Dohledal jsem i informace o užívání systémů S125 Neva-SC, ovšem pochybuji, že se stále nachází v aktivní službě, stejně tak je třeba brát s rezervou výše uvedené počty vozidel.

Koneckonců polské ministerstvo obrany již jedná o nákupu pokročilých systémů Patriot americké provenience, které mají zajsitit uspokojivou protileteckou a protiraketovou obranu dalekého dosahu. V plánu je zavést 8 baterií, což je 48 odpalovacích vozidel a 16 radarů, přičemž první baterii by měla polská armáda obdržet v roce 2019.

 

Polské letectvo je jeden ze slabších článků, ovšem stále se jedná o úctyhodnou sílu.

Nejmodernějšími stroji pro vybojování vzdušné převahy je 48 kusů stíhačů F-16C/D, které měli být původně nakoupeny ve větším počtu ke 100 kusům a modernizovány, ovšem polské ministerstvo obrany se rozhodlo, že se jedná o příliš nákladný projekt a bude lepší pořídit zcela nové stíhače páté generace F-35 Lightning II.

F-16 polského letectva během tankování za letu

Co se týče starších kousků, tak zde najdeme 31 kusů stíhačů Mig-29 a stíhací bombardéry Su-22 v počtu 32 kusů, otázkou stejně jako u letounů F-16 zůstává, kolik strojů je připraveno okamžitě vyrazit do akce a kolik jich je v neprovozuschopném stavu.

Vrtulníkové letectvo se skládá z ověřených strojů Mi-8 (30), Mi-17(18), Mi-2(102), Mi-24(29) a W-3 Sokol (64) .Opět ovšem zůstává otázkou kolik strojů je polské letectvo schopno nasadit, navíc již probíhá jednání o náhradě víše zmíněných vrtulníků, nejspíše za Eurocopter EC725, UH-60M Blackhawk a bitevní AH-1Z, či AH-64, nic ovšem ještě není rozhodnuto.

Mi-8 MEDEVAC

 

Krátce se zde zmíním i o námořnictvu, které disponuje 5ti ponorkami, dvěma fregatami, čtyřmi korvetami, nespočtem minolovek, transportních a logistických plavidel a samozřejmě i radiokomunikačních. Jak již bylo zmíněno tak u námořnictva slouží 8500 vojáků.

Něco málo z polského námořnictva

Sečteno podtrženo se Polsko dosti poučilo ze své bolestivé historie a udržuje a vyvíjí silnou a moderní armádu, která je jedna z nejlepších v NATO.

 

Prohlašuji, že jsem pouze amatérským nadšencem do danné tématiky a tudíž se mohou v článku vyskytovat nesrovnalosti, či chybějící informace. Pokud na takovou skutečnost narazíte, tak se nebojte ozvat do komentářů, rád se něco přiučím a dozvím.

Zdroje informací: Armádnínoviny.cz, Wikipedia.org, Válka.cz, Facebook

Zdroje fotografií: Dowództwo Generalne Rodzajów Sił Zbrojnych

Za článek si nenárokuji žádnou finanční částku a všechny fotografie využívám pouze pro ilustrativní účely s odkazem na autora. Pokud chcete vidět více fotek polských ozbrojených sil, určitě jeho facebookovou stránku zde uvedenou navštivte!

 

 

Komentáre